Víte, za jaký výkon vlastně platíte? A odpovídá tomu, jak vaše infrastruktura funguje dnes?
U většiny firem totiž vzniká rozdíl mezi výkonem, který si původně nastavily, a tím, který reálně využívají. Ne proto, že by zvolily špatné řešení, ale proto, že se jejich potřeby v čase mění.
Typickým scénářem je infrastruktura dimenzovaná „pro jistotu“. Výkon je navržený na špičky, které nastanou několikrát do roka, ale po většinu času zůstává nevyužitý. Přesto za něj platíte. Často bez toho, abyste si uvědomili, kolik vás tato rezerva skutečně stojí.
Pokud dnes nakupujete výkon dopředu a infrastrukturu stavíte na odhadech místo reálných dat, je velmi pravděpodobné, že přeplácíte. Ne proto, že byste potřebovali víc výkonu, ale proto, že ho neumíte flexibilně řídit.
Řešení přitom není složitější infrastruktura ani další investice. Řešením je flexibilita. V prostředí, kde můžete výkon škálovat podle aktuální potřeby, se přestáváte připravovat na výjimky a začínáte reagovat na realitu.
Právě na tom stojí model VPS/VPD. Výkon není fixní, ale přizpůsobuje se tomu, jak vaše aplikace skutečně fungují. Pokud roste zátěž, roste výkon. Pokud klesá, neplatíte za kapacitu, kterou nevyužíváte. Tím se přirozeně eliminuje overprovisioning, který je dnes jedním z největších zdrojů extrémních nákladů.
Zatímco VPS řeší izolované systémové zdroje a výkon, model VPD (Virtual Private Datacenter) posouvá infrastrukturu o úroveň výš. Nepracujete už s jednotlivým serverem, ale s celým virtuálním prostředím, které lze dynamicky řídit:
- můžete kombinovat více virtuálních serverů
- získáte oddělené aplikační vrstvy (web, DB, storage)
- můžete řízeně škálovat výkon i kapacity
- získáte vyšší dostupnost a redundanci
Díky virtualizaci a orchestraci zdrojů lze výkon přidávat nebo ubírat bez zásahu do aplikace nebo provozu. Virtualizované prostředí zároveň umožňuje efektivnější využití hardware a lepší dostupnost služeb.
Tento přístup dává smysl všude tam, kde se zátěž mění v čase, kde firma roste nebo kde není efektivní držet rezervu „pro jistotu“. Výkon se tak stává nástrojem, který vás podporuje, ne nákladem, který vás brzdí. V praxi často vidíme, že ve chvíli, kdy firmy začnou výkon skutečně řídit, jakmile odpadne zmiňovaná rezerva „pro jistotu“ a infrastruktura začne odpovídat reálnému provozu, otevírá se prostor pro jiné rozhodování. V řadě případů se ukáže, že úspora za nevyužitý výkon dokáže pokrýt investici do spravovaného řešení. To pak mění pohled na infrastrukturu jako celek. Nejen z pohledu nákladů, ale i z hlediska odpovědnosti a provozu.
Pokud řešíte, kolik vás infrastruktura skutečně stojí, začněte tím, kolik z ní reálně využíváte. Možná zjistíte, že méně výkonu, správně nastaveného, vám dá víc než ten, za který dnes zbytečně platíte.
Zajímá vás, jak ušetřit na provozu infrastruktury?
Napište nám!